Raphael Lemkin

Raphael Lemkin
Narození	24. června 1900 Biazvodna
Úmrtí	28. srpna 1959 (ve věku 59 let) New York
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Hřbitov Mound Hebron
Alma mater	Právnícká fakulta Lvovské univerzity Univerzita Heidelberg Lvovská univerzita
Povolání	advokát, mírový výzkumník, prokurátor a právník
Zaměstnavatelé	Yaleova univerzita Dukeova univerzita
Ocenění	Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo Four Freedoms Award - Freedom of Worship
Funkce	prokurátor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raphael Lemkin (polsky: Rafał Lemkin) (24. června 1900 v Bezvodém (nyní Hrodenská oblast) – 28. srpna 1959 v New Yorku) byl polský právník židovského původu, autor termínu „genocida“ a návrhu Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia, která byla podepsána 9. prosince 1948.

Narodil se do rodiny Josefa Lemkina a Běly Pomeranzové. Jeho otec si pronajal farmu. Raphael měl dva bratry. V roce 1919 ukončil studium na střední škole v Białystoku, v letech 1919 až 1920 plnil vojenskou službu.

V letech 1925 až 1926 studoval právnickou fakultu na univerzitě Jana Kazimierza ve Lvově. Cestoval po Evropě, kde navštěvoval přednášky z oblasti společenských věd, mimo jiné na universitě v Heidelbergu, universitě v Berlíně a na pařížské Sorbonně.

V roce 1927 obhájil disertační práci. Po ukončení studia pracoval jako tajemník u varšavského odvolacího soudu, v té době vydal dva svazky židovské knihovny práva. Od roku 1927 byl členem-korespondentem Mezinárodního úřadu pro sjednocení trestního práva. Byl členem polské delegace na konferencích pro sjednocení trestního práva v Paříži v roce 1931, Madridu v roce 1933 a v Kodani v roce 1935.

V letech 1930 až 1931 působil jako asistent státního zástupce, nejprve u okresního soudu v Berežanech, potom u okresního soudu ve Varšavě. Od roku 1934 provozoval právnickou praxi ve Varšavě.

Po vypuknutí druhé světové války počátkem roku 1940 z území pod sovětskou okupací utekl přes Litvu do Švédska. Na jaře 1941 se usadil ve Spojených státech, kde pracoval jako poradce Úřadu ekonomické války (Bureau of Economic Warfare), Zahraničních hospodářských správ (Foreign Economic Administration) a Departamentu války USA.

V letech 1942-1943 napsal svou nejdůležitější knihu, Vláda sil Osy v okupované Evropě (The Axis Rule in Occupied Europe) (1944), věnovanou konceptu genocidy.

Během Norimberského procesu se stal poradcem Roberta H. Jacksona, hlavního prokurátora za USA. Od roku 1946 působil jako konzultant právního výboru OSN a spolu s Henri Donnendie de Vabresem napsal původní návrh Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy, která byla podepsána dne 9. prosince 1948. V letech 1948-1951 přednášel mezinárodní právo na Yaleově univerzitě. V letech 1951-1952 byl nominován na Nobelovu cenu za mír. V roce 1955 byl vyznamenán Velkým křížem Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německa.